okforum.eu
cz   en  

SQUEEZE OUT V ČR

Rekapitulace

Základní informace je, že v České republice dochází k rabování majetku portfoliových investorů s vědomím a aktivní pomocí českého státu. Přímou odpovědnost za existující stav má státní moc České republiky. Okrádání portfoliových investorů napomáhá nespočet soudních tzv. znalců a tzv. znaleckých ústavů, kteří se na přelomu tisíciletí v České republice najednou z ničeho nic objevili a na „squeeze out po česku“ ekonomicky parazitují. Svou pasivitou napomáhá okrádání portfoliových investorů také další státní orgán - Česká národní banka (dříve Komise pro cenné papíry), která by měla v některých případech dohlížet nad spravedlivostí cen. V praxi funguje „squeeze out po česku“ následovně:

1. Výši odškodnění za akcie určuje hlavní akcionář. Tento má přirozený zájem, aby bylo odškodnění co nejnižší, neboť pochopitelně, čím méně peněz za akcie zaplatí, tím více mu zůstane.

2. Hlavní akcionář musí doložit výši odškodnění znaleckým posudkem, ale znalce vybírá sám a domlouvá s ním výši odměny za posudek. Je jasné, že domluva se nemusí týkat pouze výše odměny, ale také výše ocenění akcií. Když se hlavní akcionář a znalec nedohodnou, může hlavní akcionář oslovit jiného znalce, a to tolikrát kolikrát potřebuje, než najde osobu, která provede ocenění, jaké si hlavní akcionář přeje. Tento systém předem vyřazuje objektivní znalce ze hry. Znalec by sice měl ocenit akcie tak, aby bylo protiplnění „přiměřené“, ale čemu a v jaké míře přiměřené zákon neříká, takže výklad právního pojmu „přiměřenost“ záleží na volné úvaze znalce a na tom, jaké zvolí hodnoty vstupních parametrů výnosového ohodnocení.

3. Znalci nejvíce podvádějí na dvou místech: Nejprve odhadnou příliš malý budoucí zisk a krom toho tento příliš malý zisk ještě diskontují příliš vysokou diskontní mírou (tvrdí, že jimi odhadnutý výnos je zatížen příliš vysokým rizikem).

4. Za těchto podmínek nepředstavuje znalecký posudek žádnou ochranu pro vyvlastňované akcionáře. Tím méně, že odborná úroveň mnoha českých tzv. znalců je otřesná a že v České republice neexistují žádné právně závazné předpisy na ocenění akcií. Znalec proto nemůže žádné předpisy porušit a nehrozí mu proto ani trestně-právní postih, ani když se jeho ocenění jakkoliv příčí zdravému rozumu.

5. Zákonná fikce objektivního ocenění znalcem je nereálná i v přezkumném řízení, protože je zde obecný problém, že znalci jsou ekonomicky závislí na placených zakázkách, které jim do budoucna hlavní akcionáři mohou a nemusí přidělit. Znalci proto i v přezkumných řízeních oceňují tak, aby se hlavním akcionářům zalíbili. Navíc v přezkumných řízeních objektivně oceňovat už nemohou, protože by tím přiznali, že všechna předcházející ocenění, která provedli pro hlavní akcionáře pro účel „squeeze out po česku“ v jiných společnostech (před svým jmenováním za revizního znalce v přezkumném soudním řízení), provedli nesprávně – od dříve použitých oceňovacích postupů se nemohou a nechtějí odchýlit.

6. Prostřednictvím „squeeze out po česku“ byla většina menšinových investorů o svůj majetek připravena bez dohledu České národní banky. Původní zákon účinný od 1. 7. 2005 žádný dohled nepředpokládal. Dohled nad znaleckými posudky, resp. jejich schvalování připadlo do kompetence České národní banky až novelou zákona účinnou od 29. 9. 2005, kdy již většina squeeze out-ů v České republice proběhla. V případě nekótovaných akcií po 1. 4. 2008 už zase Česká národní banka znalecké posudky schvalovat nemusí – viz. aktualita ze dne 1. 7. 2008. Tento státní orgán však stejně neposkytuje vyvlastňovaným akcionářům potřebnou ochranu. Na rabování majetku menšinových investorů se ani pod dohledem České národní banky nic nezměnilo (viz. v sekci „Dozor České národní banky“).

7. Před přechodem akcií na hlavního akcionáře oceňují akcie jen osoby, které jsou motivovány na co nejnižším ocenění. Kontrolou ocenění (jen v některých případech, viz. v odstavci 6) jsou pověřeni úředníci České národní banky, kteří nejsou na výsledku kontroly nijak osobně zainteresováni a k tomu nemají jasnou instrukci, co vlastně mají kontrolovat. Menšinový akcionář, který jediný má skutečný zájem na správném ocenění akcií, není před přechodem akcií vůbec připuštěn ke slovu a tedy nemůže ve svůj prospěch nijak argumentovat.

8. Po přechodu akcií na hlavního akcionáře čekají na vytěsněné akcionáře téměř nepřekonatelné překážky domoci se svého práva.

Pokud jde o přezkumné řízení podle § 220k obchodního zákoníku, následující tzv. nepravý squeeze out podle § 220p obchodního zákoníku, kvůli nepřiměřeně tvrdému výkladu tohoto právního předpisu Nejvyšším soudem České republiky a novému zákonu o přeměnách obchodních společností a družstev platnému od 1. 7. 2008 (viz. v sekci „Rozhodnutí nejvyšších českých soudů“ – Rozhodnutí 1) jsou vysoké finanční náklady tohoto přezkumného řízení pro běžné menšinové akcionáře v hrubém nepoměru s možným přínosem pro ně. Drtivá většina akcionářů kvůli tomu nemůže přezkumné řízení vůbec zahájit.

Nejasností je dosud zatíženo přezkumné řízení podle § 183k obchodního zákoníku, následující tzv. pravý squeeze out podle § 183i až § 183n obchodního zákoníku.

Do soudního sporu, ve kterém by se měla zpětně stanovit správná výše odškodnění za akcie a výše doplatku, se každopádně mohou pustit jen velmi movité osoby, které mají špičkové právní a odborné zázemí a k tomu velkou dávku entusiasmu. V přezkumném řízení jsou žalobci konfrontováni s nepoctivým oceňováním revizních znalců (viz. v sekci „Praktiky českých soudních znalců) a pasivitou soudců (viz. v sekci „Jak (ne)funguje přezkumné soudní řízení“), zatímco druhou stranu sporu zastupují nejrenomovanější a nejdražší právní kanceláře, které tvrdí, že ocenění je „přiměřené“ a „squeeze out po česku“ je v pořádku. Přezkumná řízení se kvůli pomalému českému soudnictví konají mnoho let po odnětí akcií a hlavní akcionáři a jejich právní zástupci v nich vždy tvrdí, že výše diskontní míry byla určena správně a že příliš pesimistická prognóza hospodaření odpovídala stavu informací k rozhodnému dni ocenění. A pokud prý je (pozdější) skutečné hospodaření lepší než prognóza, nebylo to možné předvídat a tím pádem není tento argument možné použít ani v přezkumném řízení. České soudy se k tomuto názoru přiklánějí, takže v přezkumném řízení se „zkoumá“ jen to, jakou prognózu hospodaření ten který znalec „mohl odhadnout“ k rozhodnému dni ocenění, což je neprokazatelné. Jde o naprosto nerovný souboj mezi okradenými menšinovými akcionáři a finančně mnohem silnějšími hlavními akcionáři, při kterém zákon ani soudy nerespektují princip ochrany slabší strany, který patří v rámci Evropské unie mezi základní právní principy.

Od 1. 4. 2008 se ani entusiastičtí minoritní akcionáři, disponující potřebnými finančními prostředky, vůbec nemusí dostat ke slovu: Přezkumné řízení bylo zákonodárnou mocí pro všechny při vyvlastnění okradené akcionáře zablokováno (§ 83 občanského soudního řádu), kromě prvního žalobce v pořadí (viz. v sekci „Jak (ne)funguje přezkumné soudní řízení“ a aktualita ze dne 1. 7. 2008). Přes rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci, které se snaží tento další „omyl“ zákonodárce napravit, se jím některé soudy zatím vůbec neřídí a neumožňují společné projednání všech žalob v jednom řízení.