1. 7. 2008: Další zákon na rabování majetku menšinových akcionářů

Od 1. 4. 2008 platí v České republice zákon č. 104/2008 Sb. o nabídkách převzetí, který novelizuje zákon „squeeze out po česku“ tak, že ve srovnání s předcházejícím stavem rabování majetku portfoliových investorů ještě více usnadňuje.

V případě veřejně neobchodovatelných (nekótovaných) akcií není již nutné, aby Česká narodní banka schvalovala znalecké posudky, kterými dokládá hlavní akcionář výši protiplnění (cenu za akcie). Česká národní banka musela znalecké posudky schvalovat od 29. 9. 2005 do účinnosti této novely. Původní zákon „squeeze out po česku“ byl zaveden od 1. 7. 2005 bez dohledu České národní banky a pozdější zavedení dohledu bylo odůvodněno potřebou vyšší ochrany menšinových akcionářů - srovnej s poslaneckými výroky na televizní stanici ČT 1 ze dne 3. 9. 2006. Čeští poslanci po rozhodnutí Ústavního soudu, že „squeeze out po česku“ je v pořádku, zase otočili: Najednou už menšinoví akcionáři nepotřebují vyšší ochranu, nýbrž potřebují nižší, resp. vůbec žádnou ochranu.

Od 1. 4. 2008 zrušili zákonodárci kromě dohledu České národní banky (pokud se uplatňuje „squeeze out po česku“ na nekótované akcie) i ustanovení § 183i odstavec 5 obchodního zákoníku, které bylo včleněno do zákona od 29. 9. 2005 s odůvodněním, že je potřebné zvýšit ochranu menšinových akcionářů. Toto ustanovení znělo: Česká národní banka při posuzování přiměřenosti výše protiplnění přihlédne zejména ke skutečnosti, že vlastník účastnických cenných papírů je zbaven možnosti volby, zda a kdy účastnické cenné papíry převede na hlavního akcionáře; v pochybnostech Česká národní banka přihlédne k zájmům vlastníků účastnických cenných papírů - dnes už toto zase neplatí, stejně jako to neplatilo po zavedení původního zákona od 1. 7. 2005 do 28. 9. 2005.

Nutno dodat, že v České republice není pro hlavní akcionáře problém přeměnit kótované akcie na nekótované a proto dopadá novela zákona de facto společně na kótované i nekótované akcie.

Novelou byla zrušena též 3-měsíční časová lhůta od nabytí 90 % podílu hlavním akcionářem, po jejímž uplynutí nebylo dosud možné právo „squeeze out po česku“ uplatnit. Od 1. 4. 2008 může být hlavním akcionářem uplatněno kdykoliv (třeba i po 20 letech po nabytí rozhodného podílu). Pochopitelně bude hlavní akcionář uplatňovat své právo s oblibou tehdy, kdy to bude pro něj ekonomicky výhodné, např. těsně před nastartováním konjunktury v příslušném oboru, těsně před dokončením revitalizace podniku, těsně před získáním velké zakázky, těsně před očekávaným nárůstem cen výrobků, apod. Je logické, že hlavní akcionář má tyto informace vždy dříve než ostatní.

Nejdůležitější změnou byla však změna přezkumného řízení provedená doplněním § 83 občanského soudního řádu, která vnáší do situace menšinových akcionářů další prvek nejistoty (společně s pozdějším rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Odo 1019/2006). Vycházíme-li striktně ze znění zákona, změna občanského soudního řádu způsobuje, že soudní řízení, ve kterém se přezkoumává správnost ceny za akcie, je takřka pro všechny poškozené akcionáře zablokováno. Poté, co hlavní akcionář nadiktuje menšinovým akcionářům cenu, za kterou si jejich akcie přivlastní, možnost efektivně se domáhat svého práva na spravedlivou cenu za akcie (fair price) má pouze první akcionář v pořadí, který podá žalobu. Řízení všech ostatních akcionářů, kteří podají žalobu včas a ve lhůtě, je zastaveno. Výsledek prvního řízení má totiž platit pro všechny žalobce (aniž by mohli ostatní žalobci před soudem uplatnit své argumenty). Následkem novelizovaných podmínek přezkumného řízení tedy je, že vyvlastnění akcionáři nemají účinný přístup k soudu. Podle Listiny základních práv a svobod (článku 36 a článku 38) a Úmluvy o základních lidských právech (článku 6 odst. 1) jde o porušení základního práva na spravedlivý proces.

Není složité si představit, že jako první podá žalobu akcionář, který je spolčený s hlavním akcionářem a který se svých práv bude záměrně domáhat tak, aby byla výše protiplnění stanovena co nejníže nebo aby nebylo právo na dorovnání přiznáno vůbec, nebo akcionář, který nemá potřebné argumentační schopnosti a proto není schopen vysoudit spravedlivou cenu. Rovněž snadné je představit si, co se stane, když první žalobce po mnohaletém sporu svou žalobu vezme zpět (například kvůli hlavním akcionářem nabídnuté mimosoudní dohodě). Na řadu přijde druhý akcionář v pořadí a mnohaleté spory začnou od začátku. Tento postup lze libovolně mnohokrát zopakovat, takže spravedlivého rozsudku se vyvlastnění akcionáři nemusí dočkat nikdy.

Volným výkladem soudu byl tento stav snad korigován. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 29 Odo 1019/2006 ze dne 10. 4. 2008 se tvrdí, že každé druhé a další řízení znamená přistoupení do prvního řízení. Odůvodněno je to logicky tak, že má-li být základ nároku všech dotčených osob vyřešen v jednom řízení, je nutné všem navrhovatelům umožnit plné uplatnění jejich procesních práv. Toto rozhodnutí bylo sice vydáno ve sporu o nabídku převzetí, avšak podle nového komentáře k Obchodnímu zákoníku z nakladatelství C.H. Beck, 12. vydání, je toto použitelné i na právo výkupu. Je zde tedy zákonná překážka litispendence na straně jedné a volný výklad Nejvyššího soudu na straně druhé, tedy další velká nejistota.

Normy právního státu porušoval zákon „squeeze out po česku“ už před novelou, byť to český Ústavní soud popírá. Novela zákona však prozrazuje úmysl ještě více „vylepšit“ pozici hlavních akcionářů. Je nemožné, aby si zákonodárci nevšimli důsledků svého jednání, když předtím o těchto důsledcích veřejně hovořili. Ve shora zmíněné diskuzi na televizní stanici ČT 1 ze dne 3. 9. 2006 označili zástupci všech parlamentních stran původně přijatý zákon „squeeze out po česku“ za svou chybu, nad kterou projevili lítost. Straničtí kolegové Vladimíra Doležala, poslance za ODS a iniciátora původního zákona, projevili specielní lítost. V časopise Týden se za schválení zákona omlouvali ekonomický expert ODS Vlastimil Tlustý, místopředseda ODS Petr Nečas i předseda ODS Miroslav Topolánek - nynější předseda vlády, která je plně zodpovědná za nynější novelu. Pro nápravu svých chyb, ke kterým se poslanci přiznali, ale neudělali vůbec nic. Namísto toho rozhodli o zhoršení již předtím skandálních podmínek, za kterých jsou v České republice menšinoví akcionáři připravováni o majetek, a k tomu zablokovali postiženým akcionářům efektivní přístup k soudu. Svými skutky „zástupci lidu“ prokázali, že zmíněná televizní debata a jejich další veřejná prohlášení na téma „squeeze out po česku“ jsou pouze účelovým mlžením. Novela tohoto zákona je rozhodujícím kamínkem do mozaiky, z níž vyplývá, že nikoliv nedomyšleným důsledkem, nýbrž vědomým účelem zákona „squeeze out po česku“ a související legislativy je umožnit bezprecedentní rabování majetku statisíců menšinových akcionářů, převážně občanů České republiky.