13. směrnice ES číslo 2004/25 o nabídkách převzetí sice povinně zavádí právo squeeze out, ale jen u veřejně obchodovatelných (kótovaných) akcií a pouze v souvislosti s nabídkou převzetí, přičemž základní princip je jiný, než si vymyslel poslanec Vladimír Doležal. Podle komunitárního práva má mít hlavní akcionář právo vytěsnit ostatní akcionáře ve 3 měsíční lhůtě po nabídce převzetí, pokud má nejméně 90 % podíl na základním kapitálu a hlasovacích právech společnosti, nebo jestliže byla jeho nabídka akceptována vlastníky nejméně 90 % akcií, kterých se týkala. Ve 13. směrnici se zdůrazňuje, že členský stát Evropské unie je při squeeze out povinen zajistit spravedlivou cenu za akcie (fair price). V případě dobrovolné nabídky se cena považuje za spravedlivou, pokud nabídku akceptovali vlastnící 90 % akcií, kterých se nabídka týkala.

Princip, který je založen na souhlasu vlastníků akcií, zajišťuje spravedlivou cenu, neboť k souhlasu velké většiny vlastníků je potřebné, aby byla nabídka velkorysá. Provedení práva „squeeze out po česku“ je v rozporu s 13. směrnicí z více důvodů, ale především proto, že není zajištěna spravedlivá cena – v České republice je právo squeeze out zneužíváno k do očí bijícímu rabování majetku akcionářů.